wz
Vybrané

postheadericon Politický systém

Lotyšská ústava

V roce 1922 byla přijata Lotyšská ústava. Ta však byla anulována vpádem sovětských vojsk v roce 1940. Nyní byla obnovena a je opět platnou ústavou Lotyšska. Legislativní síla je svěřena sto voleným členům jednokomorového parlamentu, který se nazývá Sejm. Volební období je 4 roky. Hlavou státu je prezident který je volen Sejmem. Sejm také jmenuje kabinet ministrů a předsedu vlády, který je výkonnou mocí v zemi.

Hlavními politickými stranami v zemi jsou: DPS (Demokratická strana Saimniecks), Lotyšská cesta, TKL (lidové hnutí za Lotyšsko), Za vlast a svobodu, Strana lotyšské jednoty, Národní nezávislá strana, Rolnická strana, Lotyšská národní konzervativní strana, Soulad pro Lotyšsko Podnikatelská strana a Strana rovnoprávnosti.

Ve volbách 3. 10. 1998. zvítězila podle očekávání Lidová strana expremiéra Andrise Skeleho (střední pravice). Pětiprocentní hranici překonalo ještě dalších pět stran. Lidová strana získala 20,93 %, dosud vládnoucí pravicová Lotyšská cesta ministra zahraničí Valdise Birkavse 18,22 %, extrémně levicová proruská koalice Soulad pro Lotyšsko 14,23 %, Lotyšská národní konzervativní strana premiéra Guntarse Krastse 14,15 %, postkomunistické Lotyšské sociálně demokratické spojenectví a nová strana (JP) pianisty Raimonda Paulse 7,40 %.

Do Saiemu se dostalo jen šest stran: DPS (Demokratická strana Saimniecks), Lotyšská cesta, TKL (lidové hnutí za Lotyšsko), Za vlast a svobodu, Strana lotyšské jednoty, Národní nezávislá strana.

Sporné jmenování obchodníka Vasilije Melnika ministrem financí (16. 1. 1997), jenž se provinil proti antikorupčnímu zákonu vyvolalo vládní krizi. Premiér Andris Skele 20. ledna odstoupil. Prezident Guntis Ulmanis pověřil Skeleho vytvořením vlády. Protože se však koaliční strany nemohly dohodnout na obsazení ministerských křesel, premiér Skele 28. června opět odstoupil. Do poloviny června muselo totiž odstoupit pět ministrů kvůli porušení antikorupčního zákona. 7. července byl Saeimou schválen premiér Guntar Krasts, kterého 26. listopadu 1998 vystřídal Vilis Kristopans.

Šest týdnů po volbách schválil lotyšský parlament v listopadu 1998 menšinovou vládu v čele s Vilisem Kristopansem (narozen 1954), bývalým reprezentačním hráčem basketbalu a pozdějším ministrem dopravy. Místropředsedou vlády se stal dosavadní premiér Guntars Krasts. Kristopansova vláda pokračovala v politice tržních reforem, ve snaze vstoupit do NATO, EU, zlepšit poměr k Rusku a postavení ruské menšiny. 16. 7. 1999 vystřídal Kristopanse A. Skele.

Lotyšská ex – prezidentka

Respektovanou postavou je bývalá prezidentka je Viara Vieková Freibergová (narozena 1938). Je bývalou občankou Kanady, kam emigrovala koncem 2. světové války a vrátila se teprve v roce 1998. Vieková je bezpartijní, má podporu pravicové strany Vlast a svoboda, Lidové strany a sociální demokracie. Od návratu do vlasti přednáší na Lotyšském institutu v Rize. Chce udržovat přátelské vztahy s Ruskem, neboť polovina obyvatel Lotyšska považuje ruštinu za svou mateřštinu. Sama však rusky neumí. Hlavou státu byla zvolena 16. 6. 1999 v sedmém kole prezidentských voleb.

Ve volbách 2002 byl druhým nejsilnejším parlamentním subjektem blok strán pod názvem Za lidská práva v sjednoceném Lotyšsku, který v roce 2006 získal jenom asi 6 %.

Demokracie a spravedlnost

Sen o baltickém Švýcarsku: Po rozpadu Sovětského svazu mělo Lotyšsko ambici stát se pobaltským Švýcarskem. Proč? V minulosti byla jejich země druhou nejvyspělejší republikou bývalého Sovětského svazu. Hned po Estonsku. A tak není divu, že na severu Evropy malé vysoké cíle. Tyto sny se ale rychle rozptýlily av letech 1990 až 1992 se hrubý domácí produkt propadl o 42,5 procenta. A jak vypadá lotyšská současnost? Podobně jako u nás. Města mají poměrně vyspělou infrastrukturu, množství supermarketů, zábavních podniků av centru davy veselých mladých lidí. Horší je to na venkově, kde lidé trpí nedostatkem práce. Celkovou společenské klima asi nejlépe vystihuje příhoda našeho známého Jolansa. Koupil si starší Audi, dovezené pravděpodobně z Německa. Zde je třeba připomenout, že typickým rysem předměstských částí Rigy jsou obrovské autobazary. Ne nadarmo se říká, že většina kradených aut mizí na nezastavitelnou východoevropském trhu. Po několika měsících měl Jolans nehodu, když do něj ťukol zbohatlík na novém BMW. Vina byla jasná, ale chlapík podplatil policii av zápisu tak stálo – viník nezjištěný. Náš přítel by tak nedostal pojistku a musel hradit opravu z vlastní kapsy. V duchu socialistických praktik, mu přátelé poradili, ať vezme peníze a jde podplatit policisty i on. Naštěstí, šel s ním jeden přímý svědek a dosvědčil, jak to bylo ve skutečnosti. Odpovědný policejní úředník uznal váhu argumentů a správně určil viníka. “I v Lotyšsku tak už existuje spravedlnost a demokracie”, uzavřel vyprávění Jolans.

Leave a Reply

Lotyšská republika

Lotyšsko se znovu osamostatnilo od Sovětského svazu v roce 1991. Nachází se na pobřeží Baltského moře jako rovinatá země s velkými lesy, které zásobují stavebnictví a papírenský průmysl dřevem. Jeho příroda je bohatá na volně žijící druhy zvěře. Lotyšsko vyrábí i spotřební zboží, textilní výrobky a stroje. Země přitahuje turisty z celé Evropy.

Z etnického hlediska tvoří obyvatelstvo na 59% Lotyši a 29% Rusové, přičemž více než třetina lidí žije v hlavním městě Riga. Riga, založená v roce 1201, je s počtem obyvatel 730 000 největším městem všech tří baltských států. Její Socha svobody je díky své výšce 43 metrů jedním z nejvyšších monumentů v Evropě.