wz
Vybrané

postheadericon Turistické zajímavosti

Ainaži (Vidzemsko, 100 km severně od Rigy)

Stará livská rybářská vesnice (2000 obyvatel) leží na hranici s Estonskem. Na popud jednoho ze zakladatelů mladolotyšského hnutí zde byla v roce 1860 založena první námořní škola. Musela být zrušena 1919, ale v její historické budově zůstalo muzeum s mnoha exponáty z historie mořeplavby a modely lodí (otevřeno denně od 11.00 do 17.00). Druhým muzeem v obci je nedaleké Hasičské muzeum (otevřeno st, pá, so 10.00-16.00 h.). Město se také v 19. století stalo kolébkou stavby lodí. V roce 1900 byl otevřen přístav, později byla vybudována odbočka železnice. Během 2. světové války byl přístav zničen a nyní se obnovuje.

Okolí: Údolí řeky Salacy východně od Ainaži je součástí Severovidzemské biosférické rezervace a nabízí možnosti vodní a pěší turistiky mezi vysokými písečnými břehy a možnosti rybolovu.


Alúksne (Vidzemsko, Maliena, 200 km od Rigy)

Čisté a klidné město (10 000 obyvatel) leží na břehu jezera Alúksne a má bohatou historii. Ve středu města mezi jezerem a ulicí Pils stojí luteránský kostel, postavený v letech 1781-88 v raně klasicistickém stylu se základy na přírodní skále. Na rozdíl od ostatních lotyšských kostelů, jejichž zdi jsou omítnuty, má zdi z přírodních kamenů. Na ulici Pils je také Gliksovo muzeum bible (otevřeno út-so 13.00-17.00). Ernst Glück (1652-1705) byl německý pastor, překladatel Bible do lotyštiny (1694).

Muzeum vlastní kolekci různých textů, kázání a knih s chorály. Gliksova schovanka, pozdější ruská carevna Kateřina II., žila v mládí v Alúksne. Při jezeře se rozkládá park, vytvořený koncem 18. století. Po dřevěném mostě vede cesta k ostrovu Pils sala, na kterém jsou zbytky hradu a přírodní divadlo pod širým nebem.

Okolí: Poslední úzkorozchodná trať v Lotyšsku spojuje Alúksne se starým provinčním městem Gulbene (po silnici 44 km jižně). V historických pramenech se Gulbene poprvé objevilo roku 1285, městská práva dostalo až v roce 1928. Dnes je charakteristické typickou sovětskou architekturou, ze skutečných památek je nejzajímavější komplex budov panství Vetsgulbene: Bílý palác z roku 1763 v klasickém stylu, Červený palác a sýpka na ulici Brívíbas, ve kterých dnes sídlí Vlastivědné muzeum. Další památkou je park Emzes s množství soch a jiných uměleckých děl, rybníků, ostrovů, vzácných stromů a rostlin. Park založil baron Heinrich Wolf k poctě své krásné ženy Marisy.

16 km severně leží Stámeriena, kde byl na konci 19. století postaven zámek s parkem, jehož majitelem byl italský spisovatel Giuseppe Tomasi de Lampedusa.

47 km západně od Alúksne leží Gauiena, přírodní park s panským zámkem z 19. století. Nedaleko na břehu jezera Zvártava stojí zámek Zvártava s přilehlým parkem a fara.

15 km jižně od Alúksne na řece Paparze je vodní mlýn Ate.

BAUSKA (jižní Zemgalsko, 70 km jižně od Rigy)

Město (11 700 obyvatel) na soutoku řek Músa a Mémele, po spojení se řeka jmenuje Lielupe. Poprvé byla Bauska zmíněna písemně v roce 1443 v souvislosti s výstavbou hradu řádu německých rytířů, který byl v tzv. severní válce v roce 1706 zničen. V roce 1609 obdržela obec městská práva. Zajímavé jsou stavební památky: zámek a evangelický kostel se základy z 16. století, obrazy a výzdobou interiéru ze 17.-18. století. Mezi řekami Músa a Mémele dosud stojí zbytky hradu z 15.-16. století.

Navštívit lze starší část hradu, novější část se opravuje. Dříve v této části bylo sídlo kuronských vévodů. Částečně zachovalá věž vysoká 22 metrů umožňuje krásné výhledy do okolí. Otevřeno květen-září, v út-so 9.00-18.00.

Okolí: Pilsrundále (13 km západně) s překrásným zámkem Rundále postaveným slavným ruským architektem italského původu B. F. Rastrellim (stavěl též Ermitáž v Petrohradě). Pro kuronského vévodu Ernesta, syna nejslavnějšího vévody Jakuba, v letech 1736-40. Nejvýznamější soubor barokních budov ve všech pobaltských státech. Interiéry jsou vyzdobeny mnoha uměleckým díly. Dnes je v přízemí stálá expozice o historii zámku a barokní době v Kuronsku, ve Zlatém sále v prvním poschodí jsou nejkrásnější prostory hradu. V Čínském kabinetu je expozice japonských a čínských váz. Také Bílý taneční sál a další prostory jsou nádherné. Některé zámecké sály bývají pronajímány pro různé slavnostní příležitosti. V bývalé zámecké kuchyni je zřízena restaurace.

Iecava leží v lesnaté krajině 22 km severně od Bauske. Založena byla roku 1492, největší rozkvět jako průmyslové středisko kraje zaznamenala v letech 1652-1845. K památkám většího významu patří luteránský kostel, který se restauruje, a zámek založený koncem 18. století. V lesoparku v okolí zámku podle legendy odpočíval v roce 1812 Napoleon, jsou zde také pochování francouzští vojáci. Lesnaté okolí města je oblíbeným loveckým revírem.

CÉSIS (Vidzemsko, 80 km severně od Rigy)

Césis je jedno z nejstarších a nejkrásnějších měst (20 000 obyvatel) Lotyšska. Leží na břehu malebné řeky Gauja.

Město bylo založeno roku 1205, kdy zde livonští rytíři vystavěli hrad. Kolem něho se vyvíjela obec, která obdržela v roce 1383 městská práva a stala se členem Hanzy. Na konci 15. století bylo Césis jediným městem mimo Rigu, které mělo právo razit vlastní mince. Město bylo několikrát zničeno a znovu vystavěno. Je také považováno za místo vzniku lotyšské vlajky. Podle legendy zde byl roku 1272 zraněn král lantgalského kmene a položen na bílý prapor. Plátno nasáklo krví mimo prostřední část, na které leželo tělo. Tak vznikla červeno-bílá lotyšská vlajka.

Nejvýznamější památkou je hrad z 13. století, který se tyčí v parku Pils na břehu řeky Gauji. Rozsáhlý park je vyzdoben mnoha hezkými, ale chátrajícími sochami. V parku je také podium pro pořádání kulturních akcí, část hradu je přístupná denně mimo pondělí od 10.00 do 17.00 hod. Vedle hradu stojí Nový zámek z roku 1777. V blízkosti je pravoslavný chrám z roku 1845. U hlavní ulice se rozkládá opravená část starého města s kostelem svatého Jana, v němž je pohřben významný livonský řádový mistr Walter Plettenberg, díky němuž proběhla v Lotyšsku luteránská reformace bez větších politických otřesů. Kostel sv. Jana, původně z roku 1287, byl později dostavován, věž je z roku 1853. V jihozápadním rohu kostela jsou sluneční hodiny z roku 1744. Zajímavý je panský dům, jediný v Lotyšsku postavený ze dřeva, s vnitřní výzdobou z 18. století a Stará radnice z roku 1767, mezi jejímiž okny v prvním poschodí je znak města Césis. Na začátku ulice Rígas jsou restaurované zbytky městských hradeb. Na ulici Pils 9 je vlastivědné muzeum.

Okolí: Park Áraiši (7 km jižně); v něm skanzen s hospodářskými usedlostmi typickými pro Vidzemsko. Na malém ostrově uprostřed jezera stála v 9.-10. století dřevěná pevnost, která byla na původním místě znovu postavena a je možno ji navštívit. Nedaleko jezera je z dálky vidět rekonstruovaný větrný mlýn a asi půl kilometru odtud je galerie Betes s výstavou hrnčířství.

Národní park Gauja, viz. životní prostředí, leží 3,5 km severně od Césis.

Lígatne a jeho okolí (23 km jihozápadně) patří k nejvýznamějším rekreačním střediskům v oblasti. U vesnice je odbočka do placené části parku, kde je možné autem nebo na kole objet nebo projít po značených trasách výběhy nebo klece s původními zvířaty, které zde žijí, a dozvědět se informace o jejich životě. Z rozhledny, která stojí blízko silnice na trase, je možné si prohlédnout celou oblast (cena “Safari” v roce 1998 0,7 latu dospělí). V okolí je několik pěkných míst se strmými útesy.

15 km západně od Césis je u jezera Ungura ideální místo pro odpočinek, který lze zpestřit návštěvou domu Ungurmuiža z roku 1753 s pozoruhodnou restaurovanou zdí v prvním poschodí pokrytou malbami s milostnými tématy.

DAUGAVPILS (Latgalsko, 220 km jihovýchodně od Rigy)

Druhé největší město (117 400 obyvatel) v zemi na břehu Daugavy, 30 km od hranice s Běloruskem a 22 km od hranice s Litvou. Důležitá silniční i železniční křižovatka.

Za počátek města je považován rok 1278, kdy byl na břehu Daugavy postaven německými rytíři první hrad jako významná hraniční pevnost. Po mnoha válkách se Švédy, Litevci, Poláky a Rusy přešla oblast v roce 1566 na dlouhá léta pod Polsko, později spolus Litvou pod Rusko. V té době se kolem hradu vyvinulo mšsto, které se postupně stalo významným administrativním, průmyslovým, vzdělávacím a kulturním centrem Ladgalska. Německý název města byl Dünaburg, ruský Dvinsk. Po připojení Lotyšska k SSSR nastal velký příliv rusky mluvícího obyvatelstva, v 80. letech 20. století zde bylo Rusů 87 %, to je největší zastoupení ze všech měst v zemi.

Staré město se rozkládá mezi hlavním nádražím a Daugavou. Jsou tu budovy z 19. stol. a známé velké Daugavpilské divadlo hudby a dramatu, sídlící v budově r zoku 1937. Přes všechny války, které absolvovala, se ve městě zachovala jako jedinečná památka ruská pevnost z 19. století. Vlastivědné muzeum na ulici Rígas 8 je otevřeno Út-So, 11-18 hod.

Okolí: Daugavas loki, přírodní park v údolí řeky Daugavy východně od města. Příkré břehy dosahují výšky až 40 m. Roste tu množství vzácnch a chráněných rostlin.

Aglona, 44 km sv. byla osídlena už ve 2. tisíciletí před n. l. Od konce 17 století je nejvýznamějším katolickým centrem v zemi. Dominantou je bazilika z let 1768-1800 mezi jezery Cirša a Aglonas. V bazilice najdeme mnoho uměleckých děl: oltář Matky boží, svatého Jíří bojujícího s drakem a další … Sousedním opatství bylo postaveno v 19. století a v roce 1960 zrušeno a uzavřeno, obnoveno v září 1993, při příležitosti návštěvy papeže Jana Pavla II. Každý rok 15. srpna se zde koná pouť na oslavu Nanebevzetí Pany Marie. Nedaleko severně od města leží jezero Rušoňu s dobrými podmínkami pro letní rekreaci a rybolov.

Aizkali mezi Aglonou a Preili; 2 zajímavá muzea. První je věnováno Iánisu Rainisovi (1865-1929), nejvýznamějšímu lotyšskému básníkovi, dramatikovi a překladateli, který zde žil v letech 1883-89 (Otevřeno od 15. května do 15. října, denně mimo Po, 10-17 h.). Nedaleko je Muzeum latgalského hrnčířství a na levém břehu řeky Jaša lze navštívit dílnu a hrnčířskou pec mistra A. Paulánse a vidět, jak se hrnčířská hlína v umělcových rukách mění na tipické latgalské džbánky a další výrobky.

Kráslava, 39 km výchoně, leží nedaleko běloruské hranice na břehu Daugavy. Má bohatě zdobený katolický kostel a je východiskem do údolí Daugavy a jezernaté oblasti severně od města. V dřívějším luteránském kostele jeVlastivědné muzeum (tevřeno středa až neděle, 11-17 h.).

Preili – 51 km severně, v západní části latgalské vysočiny na břehu říčky Preilupíte. Počátky tohoto malého přívětivého města sahají do roku 1348, ale archeologické vykopávky dokazují mnohem starší osídlení. Od roku 1382 až do konce 19. století patřilo město a okolí rodinně hrabat Borchů. V zachovalém parku je Vlastivědné muzeum, které kromě běžných expozic,představuje hrnčířskou tradici, tipickou pro zdější oblast.

JÉKABPILS (Vidzemsko, 140 km jihovýchodně od Rigy)

Osmé největší město (31.000 obyvatel) Lotyšska na břehu největší lotyšské řeky Daugavy. Založeno bylo teprve v 17 století okolo hospody u hradu Sala. Krátce nato mu kurantský vévoda Jékabs propůjčil městská práva a své jméno. V současné podobě existuje město od roku 1962, kdy byly spojeny Jékabpils a Krustpils ležicí na opačných březích Daugavy. Ve městě jsou 2 rozlehlé parky sloužící k odpočinku obyvatel a návštěvníků – Meža a Stůve. Zámek Krustpils (ulice Rígas 214), jehož základy pocházejí ze 13. století byl několikrát upravován, nejvýznamější představa proběhla v 18 století; většina budov se zachovala. V parku u rybníka s mlynem stojí zámecká kaple. Ve městě je také historické muzeum (ulice Brívíbas 169/171), oblíbenější je však jeho pobočka pod širým nebem na ulici Filozofu 6, kde jsou budovy a domácí potřeby z 19. století typické pro region Augšzeme, větrný mlýn ze Suncáste z roku 1820 a dům správce ze stejného roku (otevřeno Po-Pá, 10-16 h.) Zajímavá díla si můžeme prohlédnou v umělecké galerii Manss na ulici Brívíbas 194 (otevřeno Po-Pá 9-18 h., So 9-15 h.).

Okolí: 35 km východně u jezera Marinzeja pěkný venkovský zámek postavený v roce 1847 a obklopený parkem; nyní škola.

22 km jihovýchodně při ústí řeky Dubny do Daugavy leží města Líváni (12 000 obyvatel), známé už v roce 1533. Rozvoj města a průmyslu nastal po dokončení železnice z Rigy do Daugavpilsu v roce 1861. Roku 1887 byla založeny sklárna, která dosud pracuje. V jedné ze starých budov je instalováno Muzeum skla. Ve městě je také katolický kostel z roku 1861.

Madona, 5 km severně od Jékabpilsu. Je zde luteránský kostel Lazdona z 19. století a zbytky hradu Birzi. V okolí se rozkládá vrchovina využívaná k pěší a lyžařské turistice a ke sjezdovému lyžování, zejména v oblasti nejvyšší lotyšské hory. Na hoře je vyhlídková věž. V oblasti leží sníh po celou zimu.

16 km severně od Madony lze navštívit Cesvaine s palácem vystavěným v letech 1890-1897. Prvky převzaté s gotiky, románského slohu, renesance i moderní části tvoří pěkný celek. Od roku 1919 palác využíván – škola. Podél severní stěny jsou patrné zbytky hradu rižského arcibiskupa, původně ze 14. století.

JELGAVA (Zemgalsko, 30 km jihozápadně od Rigy)

4. největší město Lotyšska (65.800 obyvatel) na břehu řeky Lielupe ve východním Zemgalsku. Obyvatelé jsou ze 49,7 % Lotyši, 34 % Rusové, 6% Bělorusové a 4 % Ukrajinci. Důležité průmyslové centrum a dopravní uzel.

Obec byla pod jménem Litova založena v roce 1226. V roce 1265 zde členové livonského řádu postavili hrad. Město se postupně rozvíjelo a v roce 1573 obdrželo městská práva a znak – jelení hlavu na tmavě červeném podkladě. V roce 1738 byl položen základní kámen stavby paláce. V roce 1775 zde poslední kuronský vévoda Petr Biron založil významnou vysokou školu zvanou Academia Petrina, která konkurovala univerzitě v estónském Tartu (zal. v 18 st.). Škola a její učitelé a žáci byli známí i v západní Evropě. V 17. a 18. století byla Jelgava centrem politického, duchovního i ekonomického života Kuronska. V roce 1795 bylo vévodství připojeno k Rusku a Jelgava se stala hlavním městem Kuronské gubernie. Na konci 19. století se Jelgava stala jedním z nejvýznamnějších průmyslových, dopravních a kulturních středisek Lotyšska. V roce 1895 se konal 4. lotyšský svátek písní, na kterém poprvé zazněla modlitba od B. Kárlise, Bože, žehnej Lotyšsku!, která se později stala hymnou lotyšské republiky. Za 2. světové války byla Jelgava z 90 % zničena. Zničeny byly také historické památky a památníky. Po válce muselo být město nově postaveno. Až do roku 1918 měla Jelgava 2 jména: Němci ji nazývali Mittau, Lotyši a Livové Jelgava. V roce 1939 zde byla založena zemědělská univerzita.

Nejokázalejším barokním palácem v Pobaltí je zámek, postavený v letech 1738-1763 ruským architektem italského původu B. F. Rastrellim. V roce 1825 zde byla vybudována hrobka kurónských vévodů, která obsahuje 21 kovových sarkofágů (nejstarší z roku 1569) a 9 ozdobných dřevěných rakví. Zámek a hrobka jsou otevřeny denně od 7:30 do 17:30. Další zajímavé budovy jsou zemědělská univerzita a sídlo Academie Petriny jako vzácná ukázka pozdně barokního stylo 18. století. V jejich blízkosti je Historické a umělecké muzeum Jelgavy (ulice Académijas 10), otevřené v Út-Pá 10-18 hodin, v So a Ne 10 – 16 hodin.

Okolí: Auce (50 km jihozápadně) leží několik kilometrů od hranice s Litvou. Významnou památkou je zámek Vecauces v pseudogotickém stylu, postavený v roce 1845 i se 30 metry vysokou věží. Obklopen parkem se staletými duby, alejemi a rybníky. Dnes slouží jako kulturní centrum. Konají se zde koncerty lidové hudby, můžete se zde i zatancovat a koupit umělecké předměty, obrazy a suvenýry. V udržovaném zámku je také malý hotel.

Dobele (26 západně 14.000 obyvatel) leží u řeky Berze. Navštívit lze pozůstatky hradu ze 14. století, luteránský kostel z 15. stol. a lesopark s divadlem v přírodě. Na okraji města je ovocnářská šlechtitelská stanice o rozloze 43 ha, kde se šlechtí jabloně, hrušně, švestky, třešně, černý a červený rybíz; prohlídky s výkladem.

Pikšas (28 km severozápadně) je rodný dům lotyšského prezidenta z let 1936-1940 Karlise Ulmanise (1837-1942). Dům je opraven a je v něm muzeum.

Térvete (29 km jihozápadně) bylo už ve 13. století obchodním střediskem Zemgalska. Dnešními turistickými cíli jsou zbytky hradu německých řitířů, kostel v Kalnamuiža ze 16. století a Muzeum Sprídíši věnované životu a dílu spisovatelky Anny Brigadereové (1861-1933), která se zde narodila. Významný je přírodní park Térvete, kde roste nejstarší (přes 300 lel) a nejvyšší (15 m) borovice v Lotyšsku. Jména různých míst v parku jsou inspirována literárními motivy, např. Park sluneční nálady, Les skřítků, Les povídek o vílách… Park je ozdoben dřevěnými sochami. Prohlídku parku lze absolvovat také na voze taženém koňmi, na jezeře Gulbju si lze zapůjčit člun a část parku proplout.

JÚRMALA (Zemgalsko, 25 km západně od Rigy)

Lázeňské město (55. 600) obyvatel na břehu Ryžského zálivu, rostaženém v délce 30 km. Na jižní straně je ohraničeno řekou Lielupe, tekoucí souběžně s pobřežím. Jako lázně je známe už od roku 1812, kdy sem přišli velitelé ruské armády, aby si zlepšili zdraví. Brzy projevili o oblast zájem také obyvatelé Rigy a trávili tu často léto. Stavěly se tu první letní domky. Největší rozmach zaznamenala Júrmala v 2. polovině 19. st., kdy sem byla zavedena železnice. Vznikly zde hotely, kasína a restaurace. V teplých dnech sem jezdily tisíce lidí z Rigy. Postupně zde bylo postaveno mnoho sanatorií, zotavoven a lázeňských budov. Dnešní Jurmala vznikla v roce 1959 sloučením 3 měst: Sloky, Kemeri a Júrmaly. Najdeme zde dřevěné letní domy ze začátku 20. století a moderní budovy, všude je hodně zeleně. Léčí se tu pomocí minerálních pramenů a bahna. MTZ je zde na vysoké úrovni – sportovní zařízení, umělecké galerie i dostatek restaurací. Pro návštěvníky z České republiky je i v teplých dnech moře studené a architektonicky zajímavé budovy z první poloviny 20. století vyhlížejí bohužel zanedbaně a omšele. Architektonickou památkou jesanatorium Kemeri, které leží 10 km západně ve vnitrozemí uprostřed parku. Pro jachtaře slouží jachetní přístav, je zde autokempink, vhodné výchozí místo pro návštěvu Rigy a západního Lotyšska. Júrmala je muzikální město. Zejména v létě se zde konají různé hudební slavnosti za účasti umělců z Lotyšska i zahraničí. V jednotlivých místních částech Júrmaly je řada zajímavých muzeí: Muzeum historie tenisu v Jaundubulti, otevřeno denně 9-20 h.; Rodnýdům J. Rainise (1865-1929, nejvýznamější lotyšský básník, dramatik a překladatel) v Majori, otevřeno mimo pondělí 10-17 h.; Lotyšské muzeum historie železářství v Dzintari; Muzeum pod širým nebem v Lielupe.

Z Rigy jezdí každou půlhodinu do Júrmaly elektrický vlak. Motoristé zaplatí na kontrolním stanovišti do Júrmaly 1 lat (1999).

Kandava (Severní Kurzemsko, 100 km západně od Rigy)

Městečko leží v údolí řeky Abavy (4 500 obyvatel). Hrad byl postaven ve 13. století livonskými rytíři; zbytky se zachovaly nad městem dodnes. Město bylo zejména ničeno válkami v 18. století, dotkly se ho také požáry a morové rány. Luteránský kostel z roku 1736 má v interiéru barokní dřevěné sochy od řezbáře Y. Mertena. Oltář je z roku 1864, rekonstuován roku 1936. Nad řekou Abavou je mohutný kamenný most, postavený v roce 1873. Společně s městem Sabile je Kandava centrem historicky a kulturně významné oblasti Údolí řeky Abavy, které zaujímá 90 km2. Je zde 30 archeologických nalezišť, 2 typy výstavby měst, 10 přírodních a 11 architektonických objektů a 17 památníků. V roce 1996 bylo údolí Abavy zařazeno na seznam nejvíce ohrožených unikátních oblastí světa.

Okolí: Sabile (16 km západně), známé od roku 1253, kdy zde Kuronci vystavěli hrad. Později zde panovali Němci, Poláci a Švédi. Už v 16. století bylo město proslavené pěstováním vinné révy. Víno ze Sabile bylo velmi oblíbené na kuronských zámcích a dokonce se i vyváželo. Ještě v 30. letech 20. století se zde víno pěstovalo, v roce 1937 se stavěly pro vinice terasy nad řekou. Po druhé světové válce nebyly vinice obnoveny. Nyní se znovu s pěstováním vína začíná. Sabile je dokonce zapsáno v Guinnessově knize rekorů jako nejsevernější místo na světě s vinicemi. Přímo naproti Sabile na levém břehu Abavy je skanzen Pedvále s architektonickými památkami, uměleckými předměty, zařízením a sochami. Je možné si zajistit výklad průvodce.

Kolka (Severní Kurzemsko, 80 km severovýchodně od Ventspilsu)

Nejsevernější osídlené místo v Kuronsku, ležící na mysu Kolka, který odděluje Baltské moře od Rižského zálivu. Kolka je typická rybářská obec, významná svým okolím. Jihozápadně od ní se rozkládá přírodní rezervace Slítere, zřízená v roce 1921. V budově správy je expozice, která seznamuje s rezervací jako unikátním muzeem geologické historie Baltského moře. Pobřeží Rižského zálivu jižně a jihovýchodně od Kolky je dodnes obýváno národnostní menšinou Livů. K ochraně tradic a způsobu života tohoto národa zde bylo mezi městy Gibka a Ovíši vyhlášeno v roce 1991 státem chráněné kulturní a historické území, zahrnující 14 rybářských sídel. V 16. století byly v Kolce postaveny dva majáky, později zničené při požáru. V letech 1883-84 byl postaven nový maják na ostrůvku vzdáleném 5 km od pobřeží.

Koknese (Zemgalsko, 100 km jihovýchodně od Rigy)

Staré hanzovní město (5 000 obyvatel), oblíbené letovisko na břehu Daugavy, uprostřed lesů. Žilo a působilo zde mnoho významných lotyšských vědců, spisovatelů, herců i výtvarných umělců, jako Jánis Endzelíns (nejvýznamější lotyšský filolog, 1873-1961), malíři Konráds Ubáns a Júlis Feders, spisovatelé Kárlis Skalbe a Jánis Akuraters, herečka Berta Rúmniecová a další. V budovách, které dříve patřily baronu Loffensternovi, žil a studoval klasik lotyšské prózy a dramatu Rúdolfs Blaumanis (1863-1908), který má v nedalekém Érgli pamětní muzeum.

V roce 1205 bylo jméno Koknese uvedeno v Jindřichově livonské kronice. Biskup Albert a křižáčtí rytíři je dobili v roce 1207 a v roce 1209 zde nechal Albert stavět cihlový hrad. Ve středověku bylo Koknese živým obchodním střediskem a sídlem vojenské posádky. U města byl vybudován v krásné krajině při ústí řeky Pérse do Daugavy park. V parku je zřícenina hradu, kde probíhají záchrané práce, a luteránský kostel z roku 1687. Vyhlídka z věže kostela na hrad a krásné okolí je příjemným zážitkem. Kamenné kříže a děla umístěná v parku navozují středověkou atmosféru.

Koknese ztratilo mnoho krásných míst v okolí stavbou přehrady Plaviňas na Daugavě. V roce 1967 zatopila voda údolí vzniklé v prvohorách s útesy Staburags a vodopádem Pérse, zatopena je i část pozústatků hradu.

Okolí: Aizkraukle (12 km západně) vzniklo při stavbě největšího vodního díla v baltských zemích (stavba přehrady 1961-1967). V roce 1967 dostalo městská práva a stalo se současně krajským městem. Dnes má přes 10 000 obyvatel. Oblast byla zmíněna již v Livonské kronice. Za návštěvu stojí vlastivědné muzeum Kalna ziedi s expozicí o zajímavostech na březích Daugavy a se zajímavými předměty z 20. a 30. let 20. století, zámecký vrch a posvátný dub.

Plaviňas (20 km východně) na břehu Daugavy nabízí možnost zajímavých výletů ke zbytkům hradu Stukmaňi, k “biskupskému” kameni nebo 4 km severně k jezeru Odzes, kde je sportovní a rekreační středisko Mežezers. Středisko nabízí možnosti letní i zimní turistiky, jednodenní i vícedenní plavby po řece Aiviekste, lyžařské terény pro běžkaře i sjezdaře i možnosti lovu zvěře.

Érgly, krásné malé městečko 35 km severně. Nedaleko se narodil klasik lotyšské literatury a dramatu Rúdolfs Blaumanis, kterému je zde věnováno muzeum Braki. Městečkem protéká říčka Ogre, jejíž břehy slouží k rekreaci.

Kuldíga (Jižní Kurzemsko, 155 km západně od Rigy)

Město na březích řeky Venti u největšího lotyšského vodopádu Rumba, který je přes 100 m široký a 2,5 m vysoký.

Místo bylo osídleno kurskými kmeny, jak o tom hovoří Vikingská sága z 9. století. Poprvé bylo město zmíněno v kronikách v roce 1242, kdy začala stavba kamenného hradu. Hrad byl největší v oblasti a existoval do 18. stol. Ležel 3 km severozápadně na levém břehu řeky. Už v 13. století město vzkvétalo, pod vodopádem byl vybudován přístav. V 15. století se Kuldíga stala členem Hanzy a v letech 1587-1617 hlavním městem kuronského vévodství. V roce 1610 se zde narodil nejvýznamější kuronský vévoda 17. století Jékabs, pod jehož vládou město prožívalo svůj “zlatý věk”. Vyplouvaly odtud lodě do celého světa, mimo jiné do kuronských kolonií Tobago v Karibiku a ústí řeky Gambie v západní Africe. Tragickými se pro město stala severní válka v letech 1700-1721, kdy město bylo poničeno boji a požáry, a mor z roku 1710, který decimoval všechny východoevropské národy. Kuldíga už nikdy nedosáhla takového rozkvětu, ale stále je pěkným maloměstem s milou atmosférou. Doposud se zachoval dům, ve kterém pobýval během severní války počátkem 18. století král Karel XII.

První most přes řeku Ventu byl postaven v 15. století. Po jeho zničení jarní povodní byl v roce 1847 postaven nový kamenný most, jeden z nejdelších svého druhu v Evropě; v roce 1915 poškozen, v roce 1926 opraven. V letech 1886-1915 působil ve městě Baltský učitelský seminář, který vychoval více než 1 000 učitelů pro základní školy.

Ve městě je mnoho historických památek. Významný je soubor dřevěných budov z 18. a 19. století u řeky Alekšupíte. Luteránský kostel sv. Kateřiny stojí na místě původního dřevěného kostela ze 13. století, který shořel v roce 1615 a na jehož místě byl v roce 1692 dokončen kostel nový. Současné varhany byly vyrobeny v 18. století. Roku 1969 byly zrestaurovány. Hodiny byly přivezeny ze Švýcarska v roce 1936. Stavbu kostela Nejsvětější Trojice nařídil kníže Jékabs v roce 1640 jako symbol své loajality k polskému králi. Kostel je vystavěn ve stylu italské renesance. Kostel sv. Anny je z let 1899-1904. Je postaven v novogotickém stylu. Na ulici Pils je park se zajímavými sochami a také Městské historické a umělecké muzeum, seznamující s dějinami oblasti od pravěku dodnes. V muzeu je mimo jiné významná sbírka starověkých klenotů. Otevřeno je denně mimo pondělí od 11 do 17 hod.

Okolí: 4 km od Kuldígy jsou nejdelší jeskyně v Lotyšsku Riežupes smilšu alas. Vytvářely se po mnoho let z bílého písku. Labyrint je dlouhý 2,5 km, stálá teplota 8 OC.

Ívande (13 km západně) je vodní mlýn z roku 1842, který je dosud činný, a dvorec Lielívande s obytnými budovami, sýpkou a stájemi z 18. a 19. století.

Édole (16 km západně) je známo od roku 1930. Už ve 13. století zde stával biskupský palác. Na přelomu 17. a 18. století byl postaven pěkný zámek pro místní šlechtickou rodinu Behrů, kterým patřil až do roku 1920. Zámek je obklopen parkem z poloviny 19. století. Kostel je ze 17. století, vyzdoben dřevěnými řezbami.

Alsunga (26 km západně); zbytky hradu německých rytířů ze 14. století, který byl zničen v 17. století a obnoven v 18. století. Věže byly postaveny v 15. a 16. století. Kostel sv. Michala ze 16. století je vyzdoben dřevořezbami a malbami.

Liepája (Jižní Kurzemsko, 213 km jihozápadně od Rigy)

Třetí největší město (91.400 obyvatel) plné zeleně mezi Baltským mořem a jezery Liepája a Tosmáre. Přístavní průliv dělí město na dvě části.

Liepája vznikla na místě livské vesnice, která ležela při ústí řeky Liva do Baltského moře. Tato vesnice byla poprvé zmíněna v roce 1253 jako přístav v držení řádu německých rytířů. Název Liva se používál do 17. století. Potom bylo místo přejmenováno na Liepája, protože zde i vokolí rostlo mnoho lip (německy Libau, česky Libava). Od roku 1625 náležela vesnice Kuronskému vévodství, v roce 1625 získala městská práva. V této době se rozvíjely obchod a řemesla, byly zde založeny školy. Od roku 1795 patřila Liepája pod Rusko. V 19. století měla význam jako vojenský přístav, vedle kterého se rozrůstalo město. V roce 1830 byla založena nemocnice, později vojenská škola, v roce 1860 byly otevřeny zdejší lázně, dále byly postaveny most a maják. V letech 1918-1919 byla Liepája prozatimním hlavním městem Lotyšska.

Staré město je malé, najdeme tu však různé architektonické styly. Typicky liepájská střídmá a úsečná secese je nejlépe patrná na ulicích Kurmájas, Auseklu, Kuršu a Dzintaru, v nichž žila aristokracie. Významný je luteránský kostel Nejsvětější trojice na ulici Liejá 7 postavený v letech 1742-1750. Jeho varhany byly do roku 1912 největší na světě, nyní největší v Evropě. Dalším významným kostelem je Mořská katedrála sv. Mikuláše ze začátku 20. století, určená námořníkům. Za sovětské nadvlády zde bylo skladiště, po znovunabytí samostatnosti je tento krásný kostel postupně restaurován. Město je plné zeleně, nabízí čisté pláže, ovšem se studeným a bouřlivým mořem. Na okraji města se rozkládají obrovská opuštěná kasárna upomínající na vojenský charakter města za dob ruské i sovětské nadvlády.

Liepája je významným kulturním střediskem. Je tu městské a loutkové divadlo a symfonický orchestr. Každoročně se v létě konají dva velké hudební festivaly zaměřené na populární hudbu, v kostele Nejsvatější Trojice také koncerty varhaní a sborové hudby. Historické a umělecké muzeum je v ulici Kurmájas 16, otevřeno denně mimo pondělí od 12 do 18 hodin.

Okolí: Níca (20 km jižně); pěkné pobřeží s jehličnatými lesy s minimem rekreačního zařízení. V nedaleké Krúte můžeme navštívit kostel, jehož kazatelna je bohatě vyzdobena různými řezbami. Níca má 3.000 obyvatel a je tu autokemp.

Priekule (20 km jihovýchodně); malé typicky lotyšské městečko s osobitým půvabem, ve kterém žijí 4000 obyvatel.

Pávilosta (50 km severně) patří k nejklidnějším městům země (1.500 obyvatel). Každá ulice vede k moři. Je tu nádherné pobřeží, zvláště pro náročné windsurfisty. Jižně leží přírodní rezervace.

Aizpute (50 km severovýchodně) na řece Terba u přírodního parku Mišinparks a na úpatí vyvýšeniny Orman v ekologicky čisté krajině. Patří k nejstarším městům Kuronska s první zmínkou z roku 1253 a městskými právy od roku 1378. Ve městě s 6.500 obyvateli i v jeho okolí je mnoho historických a stavebních památek: staré město ze 13.-14. století, místa bývalých kurónských hradů a hradu německých rytířů z 13, století. 6 km jižně v Bojas je v zámku Muzeum lesa s lesními stavbami a loveckými trofejemi.

Limbaži (Severní Vidzemsko, 86 km severně od Rigy)

V roce 1223 na místě zbořenéh dřevěného hradu nechal biskup Albert postavit kamenný hrad. Kolem vzniklo město, které bylo ve 14. století členem Hansy. Město (10.000 obyvatel) leží v lesnaté krajině poblíž jezer Lielezers a Dúnezers. pravoslavný chrám z roku 1903 je považován za jeden z nejkrásnějších v Lotyšsku. Ve městě je vlastivědné muzeum (ulice Burtnieku 7, otevřno mimo pondělí 10-18 hodin). V blizkosti města stojí uprostřed krásných lesů nádherný červenobílý zámek Bíriňi, v nemž je možné se ubytovat. Návštěvu města je vhodné spojit s výetem na baltské pobřeží (21 km západně) nebo s pobytem v národním parku Gauja (30 km jihovýchodně).

RÉZEKNE (Latgalsko, 240 km východně od Rigy)

Sedmé největší město Lotyšska (40.500 obyvatel) je významnou silniční a železniční křižovatkou. Jméno se měnilo v souvislosti s tím, kdo městu vládl (německy Rositten, rusky Režica), současné jméno získalo město v roce 1920. Shromáždění latgalských politiků v tomto městě vyhlásilo 10. května 1917 požadavek na sjednocení všech lotyšských oblastí do společného státu. Město plné zeleně má pěknou polohu mezi 7 vrchy na břehu řeky Rézekne s jezerem Kovša v jižní části. Nejvýraznější dominantou města je památník svobody – latgalská Mára (sochař K. Jansons). Žena držící ve vztyčené ruce kříž symbolizuje osvobození Latgalska od Rusů v roce 1920. Během sovětské vlády byla socha zničena, ale po osvobození Lotyšska byla postavena na svém původním místě. Nejstarší ulicí ve městě je ulice Latgales s charakteristickými domy postavenými podle plánů carevny Kateřiny II. koncem 18. století. Mnoho informací o městě a celém Latgalsku podává Muzeum latgalské historie a kultury (Atbrívošanas aleja 102, otevřeno Út-Pá 10-17 h., So-Ne 10-16 h.).

Okolí: Jezero Rázna (25 km jižně) je druhým největším jezerem v Lotyšsku. Podél východního a jižního břehu vedou silnice, střediskem okolí jezera je vesnice Kaunata, kde jsou nejlepší podmínky pro koupání a rekreaci. Dalších 20 km jižně leží jezero Ežezers, které má množství zátok a 36 ostrovů – nejvíce z lotyšských jezer. Na severovýchodním břehu jezera leží populární a příjemné letovisko Ezernieki. Jihozápadně odtud mezi Ezernieki, Kráslavou a Aglonou leží dalších 300 různě velkých jezer obklopených lesnatou krajinou.

Sakstagals (10 km západně) je rodné město latgalského hrdiny Francise Trasúnse. Na jeho památku bylo vybudováno v roce 1922 malé muzeum ve starobylém statku.

Viláni (24 km západně) získalo městská práva až roku 1928, obec však byla zaznamenána už v roce 1495. Archeologické vykopávky pravěkého hřbitova, klášter s kostelem a vrch, na kterém stával kdysi hrad.

RIGA (hlavní město, 790 600 obyvatel, 300 km2)

Největší město v Pobaltí, díky své poloze při ústí Daugavy do Rižského zálivu byla už od pravěku osídleným místem, obchodní a dopravní křižovatkou cest mezi východem a západem, jihem a severem. Napoleon nazýval Rigu “předměstím Londýna”, protože tu zanechaly svou stopu tradice mnoha národů.

V rámci křižáckého tažení do Pobaltí přistál biskup Albert z Buxhoevdenu na jaře roku 1200 s 23 loděmi a 500 bojovníky v ústí Daugavy. Rok poté založil nedaleko soutoku Daugavy s říčkou Rídzene, kde už byla livská osada, město Rigu, aby se stala jeho sídelním městem a základnou pro další šíření křesťanství na východ. Byla vystavěna pevnost a architektura rozrůstajícího se města byla poznamenána vlivem německých měst. Význam města stoupal spolu s jeho hospodářským a obchodním rozmachem. Na konci středověku měla Riga 8 000 obyvatel, od roku 1282 se stala členem Hansy, která v té době ovládala všechen obchod na Baltu. Vládnoucí vrstvu ve městě tvořili němečtí obchodníci. V 15. století vznikla v městě Velká gilda, spojující bohaté kupce a Malá gilda, hájící zájmy řemeslníků. V 16. století dosáhly tyto spolky (gildy) zrovnoprávnění s městskou radou při rozhodování o vybírání daní.

V roce 1524 se Riga přiklonila k reformaci, která jí přinesla náboženskou svobodu. Další osud města byl ovlivněn livonskými válkami, které začaly pustošivým vpádem cara Ivana IV. Hrozného v roce 1558 do Livonska. Město se roku 1561 stalo svobodným městem, roku 1581 se s ohledem na své obchodní zájmy poddalo polskému králi a stalo se součástí polsko-litevského státu. V září 1621 dobyl Rigu švédský král Gustav II. Adolf. Za švédské vlády bylo v Rize založeno roku 1631 první gymnázium. V době severní války, kdy se k hrůzám války přípojila neúroda a morová epidemie, byla Riga dobyta ruskými vojsky (1710) a připojena k ruské říši. Od roku 1796 se stala centrem ruské gubernie a jedním z nejvýznamějších ruských přístavů na Baltu. Při Napoleonově ruském tažení nebyla Riga Francouzi dobyta, panikařící gubernátor dal však zapálit rižská předměstí, aby se v nich nemohla zachytit nepřátelská armáda.

Od konce 18. století zažívala Riga další rozkvět. Obchodní stavy se obnovily, rostlo město i počet jeho obyvatel, vznikala a rozvíjela se průmyslová výroba. Začátkem 20. století se stala Riga největším ruským vývozním přístavem, který se specializoval zejména na export obilí do západní Evropy. Současně vyrostal v jedno z největších průmyslových center v Rusku. V roce 1874 pracovalo v rižských továrnách 11 000 dělníků, v roce 1900 už 47 000. V roce 1908 byla v Rize zahájena výroba osobních automobilů, později také leteckých motorů. V Rize také pracoval jeden z největších závodů v Evropě, mohutný podnik Provodnik na gumové výrobky. S rozvojem průmyslu se zvyšoval počet obyvatel – v roce 1867 měla Riga 100 000 obyvatel, na konci století téměř 3 krát tolik (290 000). V této době žilo v Rize 45 % lotyšského obyvatelstva a přes 20 % německých a 20 % ruských obyvatel. Riga byla také hlavním kulturním centrem. Na počátku 60. let 19. století byla ve městě založena univerzita.

Během první světové války byla část průmyslových podniků z města evakuována společně s jejich odborníky. 3. září 1917 dobyla Rigu německá armáda, v lednu 1919 byla nastolena sovětská moc, 22. června 1919 byla svržena a Riga se stala součástí samostatné Lotyšské republiky. Před válkou půlmilionová Riga měla v roce 1920 pouhých 185 000 obyvatel, jejich počet však rychle rostl, ve 30. letech jich bylo 385 000. Lotyši tvořili 63 % všeho obyvatelstva, Židé 11,3 %, Němci 10 % a Rusové 7,4 %. Spolu s celým Lotyšskem byla Riga roku 1940 připojena k Sovětskému svazu a stala se hlavním městem Sovětského Lotyšska. V letech 1941-44 byla okupována německou armádou, 13. října 1944 byla opět obsazena sovětskou armádou. Nastal obrovský příliv ruského obyvatelstva, který snížil postupně podíl lotyšského obyvatelstva v Rize na 36,5 % (méně než před první světovou válkou). V září 1991 se Riga znovu stala hlavním městem obnovené Lotyšské republiky.

Nejvýznamnější památky najdeme ve Starém městě (Vecríga) (obr.), na východním břehu Daugavy. Zde jsou na malém prostoru architektonické, historické a kulturní památky od 14. století po dnešek. Ulice Kalku iela dělí centrum na 2 části soustředěné kolem kostelů - katedrály v severní půli a kostela sv. Petra v jižní části. Zděný Rižský dóm (Rígas Doms) je největším kostelem v Pobaltí (rozměry 187 x 43 m, tloušťka zdi 2 m). Založen byl v roce 1211 rižským biskupem. V roce 1270 skončila první stavba. Chrám byl postupně přestavován až do 18. století, proto jsou zde patrny různé slohy. Nejstarší jsou románské prvky ve východní části, raně gotickou památkou je křížová chodba, která spojovala chrám s bývalým klášterem, věž z roku 1776 je barokní a je vysoká 90 m. Nahradila původní věž z roku 1547, která byla nejvyšší věží města a byla vysoká 140 m. Katedrála má vznešený a zároveň přirozený vzhled, a umělecky hodnotnou vnitřní výzdobu. Ohromné varhany z roku 1884 mají 6.768 píšťal, v době vzniku byly největší na světě. Na podlaze a u stěn jsou shromážděny velkolepé sochařské náhrobky ze 16. a 17. století, z kamene vytesané epitafy (nápisy na náhrobcích), vzácné je dřevěné orámování varhan, katedry a lavic a románská kapitulní síň. Za SSSR bylo v katedrále muzeum, dnes slouží také jako činný kostel a místo pro pořádání varhanních koncertů. Otevírací doba pro návštěvníky je Út-Pa 10-17 h., v So 10-14 h.

Severozápadně od katedrály nás ulice Pils dovede k pozůstatkům hradu z 13. století na náměstí Pils laukums. Hrad byl postaven livonskými rytíři. V polovině 16. století přestal livonský řád existovat a přestavěný zámek se stal rezidencí polských a později švédských panovníků. Od konce 18. století byl sídlem ruského gubernátora. Dnes v budovách, které jsou historickou památkou sídlí prezident a tři významná muzea se společným vchodem s náměstí Pils laukums 3.

Muzeum dějin Lotyšska bylo založeno v roce 1869 a je jedním z největších muzeí v zemi. Je v něm téměř půl miliónu exponátů. Má archeologické, historické, etnografické a numismatické oddělení. V expozici jsou rozsáhlé sbírky starých ozdob, dřevěných soch, zbraní ze 16.-19. století, mincí, řádů, národních krojů, výrobků užitého umění atd. Muzeum je oteřeno denně mimo Út, 11-17 hodin.

Muzeum zahradničního umění vlastní sbírky umění starého Východu a umění antické, díla pocházející ze západní Evropy, Indie, Japonska, Číny atd. Otevřeno je denně mimo Út, 11-17 hodin.

Muzeum dějin literatury a umění Jánise Rainise vzniklo v roce 1951 a je v něm uloženo tisíce rukopisů, fotografií, pamětních předmětů a knih seznamujících s vývojem lotyšské literatury, divadla, hudby a filmu. Nejrozsáhlejší část je věnována básníku a spisovateli Rainisovi (1865-1929) a vystavuje jeho rukopisy, fotografie, korespondenci, osobní věci a knihovnu. Otevřeno je mimo neděli, 11-17 hodin.

Cestou zpět do centra si na ulici Mazá Pils 17, 19 a 21 prohlédneme skupinu obytných domů z 15., 17. a 18. století nazvaných Tři bratři. Číslo 17 z 15. století je nejstarší kamenný dům v zemi. Dolní patra domů jsou obytná, horní sloužila jako sklady zboží. Nejzajímavější jsou průčelí přitisknutá k sobě. V domě číslo 19 je Muzeum architektury (otevřeno Po-Pá, 10-18 h.).

V blízkosti na ulici Jékaba byly naproti kostelu svatého Jékaba postaveny v roce 1921 barikády bránící postupu jednotek Sovětské armády. Kostel svatého Jékaba patří k nejstarším v Rize, první zmínka je z roku 1225. Během let patřil různým náboženstvím – po reformaci luteránům, v roce 1582 byl předán řádu jezuitů, dodnes je katolický. Jeho věž jako jediná v Rize má zvon zavěšen mimo. Zvon se jmenuje Chudák zpěvák. Podle legendy byl zavěšen mimo, protože měl nehezký zlozvyk – samovolně zvonil, kdykoli zemřela nepoctivá manželka. Občanům města se to nelíbilo a zvon byl na žádost občanů z věže odstraněn.

Malébná Švédská brána (Zviedru várti) z pěknými domky spojující ulice Torňu a Aldaru byla postavena vedle městských hradeb v době švédské nadvlády v roce 1698 ve švédském stylu. Hradby stavěné v 13.-16. století byli strženy roku 1800, aby nebránily rozvoji dopravy a růstu města. Na východním konci ulice Torňu stojí jediná z osmnácti hradebních věží. Jmenuje se Prašná věž (Pulvertornis)(obr.), postavena byla ve 14. století a měla během let různé funkce: sklad střelného prachu, vězení, mučírna, sovětské Muzeum revoluce. Nyní je zde Lotyšské muzeum války (otevřeno denně mimo Út, 10-17 h.) Je to poněkud nabubřelá a historicky zmatená expozice. Mnohé exponáty pocházejí z doby sovětské éry a dokumentují povýšenost komunistických států. V současné době se tato část přepracovává. Je zde také ale řada zbraní používaných v posledních 700 letech – brnění, muškety, granáty a další. Zajímavá je i část věnovaná první světové válce. Většina popisů je zatím v lotyštině, proto je vhodný doprovod průvodce.

Jižně od ulice Kalku s vypíná budova z červených cihel - Kostel svatého Petra (Pétera bazníca). První zmínka o něm pochází z rok 1209. Kostl je vynikající ukázkou gotické architekury v Pobaltí. V letech 1408-1409 rostocký architekt J. Ruhmenschotel postavil novou část budovy s oltářem, výstavba pokračovala i v dalších stoletích. V roce 1660 byla postavena nová štíhlá věž v barokním stylu; v letech 1743-46 ji stavěli znovu po zničení bleskem a poté opět po zničení Němci v roce 1941. Roku 1973 byly kostel i věž restaurovány. Věž je vysoká 120 m, ve výšce 72 m je vyhlídková plošina, na kterou lze vyjet výtahem a ze které je překrásný pohled na starou Rigu. v kostele se konají také výstavy a koncerty. Věž je přístupná zevnitř kostela denně mimo pondělí.

Naproti kostelu je turistická Informační kancelář a na ulici Skárňu řada pěkně opravených budov. V čísle 10/20, původně kostel ze 13. století, je Muzeum užitého umění (Dekoratívi lietiškás mákslas muzejs, otervřeno mimo Po, 10-17 h.). Číslo 22 bylo ženským klášterem ze 16. století. Číslo 24, kostel sv. Jana (Jáňa bazníca) je směsicí stylů od 13. do 19. století, tj. gotiky, klasicismu a baroka. Postaven byl nejprve jako kaple, pak součást dominikánského kláštera (po roce 1234). Po vyhnání dominikánů v období reformace byly budovy v soukromých rukách a sloužily jako stáje a později jako dílna na výrobu zbraní. V roce 1582 obdržely část lotyšské farnost. V letech 1587-89 byla připojena východní část, kostel byl opraven a dnes je v Rize jednou ze vzácných manýristických památek. Podle legendy byli v 15. století dva mniši z vlastní vůle zazděni. Měli jen malé okénko na podávání jídla a pití. Přáli si být prohlášeni za svaté, ale netrpěli dlouho a umřeli. Papež je za svaté neprohlásil. Místo, kde byli zazděni a umírali, je vidět dodnes. Označuje je krucifix zakrývající trhlinu ve zdi.

Za prohlédnutí stojí také Kočičí dům (Meistaru 19), pojmenovaný podle soch dvou koček sedících na vrcholu střechy.

Dům Mencendorfa nams v jižní části Starého město na ulici Grécinieku 18 je ze 17. století a ukazuje návštěvníkům, jak žili, jaký měli nábytek a ostatní domácí zařízení bohatí Rižané před 300 lety; pěkné nástěnné malby. Otevřeno denně mimi Út, 10-17 h. Skupiny mohou na objednávku strávit v domě příjemný večer.

Poblíž se opravuje Melngalvju nams, zničený v roce 1941. Byl to Dům rižských kupců Velké gildy ze 14. století. Zajímavý je gotický interiér jednoho ze sálů, jehož křížová klenba je členěná do 14 polí a ozdobená dekorativním vzorem s červených cihel. Oprava má být dokončena do roku 2001, kdy Riga slaví 800. výročí svého založení.

Riga během 19. století prodělala velkou proměnu. Hlavní rižský architekt J. D. Felsko a O. Dietz vyprojektovali roku 1856 novou Rigu bez opevnění, s typickými parky, bulváry a okrasným kanálem. Dominantním architektonickým stylem se stal elekticismus, začátkem 20. století secese. Na přerodu města se začali podílet významní lotyští architekti, mezi nimi např. Jánis Baumanis a Konstantins Pékšéns. Nová část města byla UNESCEM zapsána na listinu světových architektonických památek. Nejhezčí budovy jsou na ulicích Alberta a Elizabetes. Řadu z nich navrhl N. Ejzenštejn, otec slavného režiséra. Domy se vyznačují plastickými reliéfy, sochami, velkolepými výplněmi a freskami, zdobenými balkóny a mnoha dalšími ozdobami, vzájemně sladěnými a elegantními.

Východně od Starého města, kolem kanálu Pilsétas kanáls, leží park, přes který vede velká ulice Brivíbas Bulváris. Její dominantou je Pomník svobody (Brivíbas piemineklis)(obr.), postavený z celonárodních příspěvků v letech 1931-35. Je dílem architekta Ernesta Štálbergse a sochaře K. Záleho. Na podstavci pomníku je nápis Tévzemei un Brívíbai (Vlasti a Svobodě) a alegorické sochy představující národně humanistické ideály a historii země. Z podstavce vyrůstá více než 19ti metrový vysoký obelisk, který zakončuje 9 m vysoký symbol Svobody – žena držící nad hlavou 3 hvězdy představující 3 lotyšské kraje: Kurzemsko, Vidzemsko a Latgalsko. Celková výška pomníku je 41 m. Pomník se podařilo uchránit před likvidací i během sovětské okupace.

Severně od Pomníku Svobody byla v parku zasazena červená kamenná deska jako Památník pěti padlým z 20. ledna 1991, kdy sovětské oddíly dobývaly ministerstvo vnitra. V severním rohu parku Esplanáde stojí Umělecké muzeum(Krišjáňa Valdemára iela 10A). Seznamuje s díly ruských a lotyšských malířů, grafiků a sochařů. Kromě stálých expozic se tu pořádají různé výstavy. Otevřeno je denně mimo Út, od 11 do 17 h. Na jižním konci parku při ústí bulváru Brívíbas je Ruská pravoslavná katedrála, jejíž kopule sloužila za sovětské éry jako planetárium. Ve stejném parku je Památník Jánise Rainise, lotyšského národního básníka a spisovatele.

Významným meziválečným architektonickým a sochařským dílem je areál Bratrského hřbitova (Brálu kapi), postavený v letech 1924-36 sochařem K. Zálem a architekty A. Birzenieksem, P. Federsem a A. Zeidaksem. Komplex tvoří 3 části a jeho sochy jsou velmi působivé. Na hřbitově pohřbeno 2 000 vojáků padlých zejména v 1. světové válce.

Skanzen (Etnografické muzeum v přírodě) byl založen v roce 1924 P. Kundziňšem a patří k nejstarším v Evropě. Jsou v něm shromážděny nejtypičtější dřevěné vesnické stavby ze 4 etnografických oblastí Lotyšska – obytné domy, krčma, větrný mlýn, hospodářské budovy, kostely. Celkem více než 100 staveb pochází z 16. až 19. století, prohlédnout si můžeme i běžné vnitřní zařízení. V letní sezóně se zde konají i ukázky tradičních řemesel o víkendech se předvádějí lidové písně a tance. Muzeum leží v borovicovém lese na břehu jezera Jugla. otevřeno je od poloviny května do poloviny října celý týden od 10-17 h. mimo posledního dne v měsíci.Od pravoslavné katedrály na bulváru Brívíbaz sem jede autobus.

Muzeum motorů ukazuje historii motorů, včetně rarit jakými jsou auta, ve kterých jezdili Stalin (ZIS 115) Chruščev a Brežnev (Rolls Royce). V autech jsou posazeny jejich voskové figurýny. vystavena je i kopie prvního auta na světě vyrobeného G. Daimlerem v letech 1885-1886. Muzeum je 10 km od centra; 8 km po bulváru Brívíbas a pak 2 km jižně. Od pravoslavné katedrály sem jezdí speciální autobus. Otevřeno denně mimo pondělí od 10-18 h, ulice S. Ejzenštejna 6.

Muzeum dějin lékařství Paulse Stradiňše dokumentuje historii světového Lotyšského lékařství. Základem pro jeho vznik byly materiály shromážděné P. Stradiňšem. Je zde i oddělení kosmetického lékařství a zbírka uměleckých děl s lékařskou tématikou. Muzeum sídlí na ulici Antonias 1 a je otevřeno St-So, 10-17 hodin.

V Rize je mnoho dalších muzeí jako například: Muzeum dějin města Rigy a mořeplavectví, Lotyšské fotografické muzeum, Lotyšské muzeum sportu aj.

V Rize je několik divadel. Národní divadlo (Latvijas Nacionálais teatris) bylo postaveno jako druhé městské divadlo (původně ruské) v roce 1902. 18. listopadu 1918 v něm byla vyhlášena nezávislá Lotyšská republika. Leží za severním okrajem Starého města na ulici Kronvalda 2.

Národní opera sídlí v parku na Aspazias bulváris 3 v budově z roku 1863. Byla prvním městským divadlem, původně měmeckým. V ruštině lze sledovat dramata v Ruském dramatickém divadle (Krievu dramas teátris, Kalku 16). Zejména pro děti je určeno Loutkové divadlo (K. Barona 16/18). Tradici od 20. let 20. století má dramatické Umělecké divadlo (Dailes teátris, Brívíbas 75).

Sedm km severně od centra se rozkládá Mežaparks, přírodní park v borovém háji u jezera Kíšézers. Sou v něm zřízeny rekreační zóny s plážemi, hřišti a různými atrakcemi pro děti. je tu přírodní amfiteátr. V blízkosti leží i výše uvedený Bratrský hřbitov. V okolí parku stojí několik secesních obytných domů z přelomu 19. a 20. století; jde o první “zahradní město” v Evropě.

Výlety na lodích lze uskutečnit v létě. Do Mežaparku (1 1/4 h.) do Majori v Júrmale (1 h.) a k ústí Rižského zálivu a zpět (50 minut). Na jaře a na podzim je plaveb méně, v zimě se nekonají. Vyjíždí se od východního konce mostu Akmens.

Okolí: Salaspils (20 km jihovýchodně) bylo za 2. světové války koncentračním táborem, kde nacisté umučili 100.000 lidí, většinou členů lotyšské židovské komunity. Dnes je zde památník obětem.

Baldone (15 km jižně) má 2.000 obyvatel. Městečko je významné svými minerálními prameny, zdravým a čístým vzduchem a sanatorii.

Orge (30 km východně) leží na obou březích stejnomené řeky, která ustí do Daugavy. Koncem 19. století se stalo centrem odpočinku obyvatel Rigy, kteří sem jezdili a stavěli si zde víkendové domy. Městem se stalo v roce 1928, je považováno za nejzelenější v Lotyšsku.

Konají se zde mnohé hudební festivaly a slavnosti. Postupem diby se Orge rozrostlo a dnes v něm žije 30.000 obyvatel.

Saulkrasti (30 km severně) na pobřeží moře. Množství letních domků, v létě se počet obyvatel zdvojnásobuje.

SALACGRÍVA (Via Baltica, sev. Vidzemsko, 90 km severně od Rigy)

Salacgríva je největším centrem cestovního ruchu na pobřeží Baltského moře ležícím po levé straně lotyšské části dálkové silnice Via Baltica (4 000 obyvatel). Je rybářským a hospodářským centrem oblasti. současně je posledním místem livského osídlení ve Vidzemsku. Rozvoj dnešního městečka souvisí s výstavbou přístavu v druhé polovině 19. století. Od zničení přístavu v Ainaži je dodnes tento přístav jeden z největších rybářských a dřevo vyvážejících přístavů Lotyšska, vybavený také přístavištěm pro jachty. Ústí tu do moře malebná řeka Salaca, oblíbená vodáky, a řeka Angler, krásná řeka bohatá na ryby (povolení k rybolovu lze vyřídit přímo ve městě). Každý rok začátkem července se zde konají rybářské slavnost. Ka zajímavostem města patří keramická turistická mapa Lotyšska (Klídzéjs), luteránský kotel a pravoslavný chrám, přístav a písčitá pláž, na které leží balvany různé velikosti. U přístavu stojí maják. V blízkosti města jsou posvátné jeskyně Livů, valy středověkého hradu a pozůstatky kanálu Jaunupe ze 17. století.

V blízkosti města můžeme navštívit následující muzea:

Okolí: Muzeum lesa v Kirbiži, 16 km jižně, Muzeum barona Münchhausena, v Čechách známého jako baron Prášil, jižně od Túji v Krogi.

Dzeňi (13 km jižně) je dalším střediskem rekreace, které nabízí možnosti cykloturistiky a turistiky podél mořského pobřeží.

Túja je pobřežní vesnice (30 km jižně). Pobřeží dlouhé 14 km je státem chráněno jako přírodní výtvor s názvem Kamenná pláž ve Vidzemsku. Písečná pláž je poseta kameny, omývanými mořem, některé leží v moři a jiné v borovém lese na kraji pláže. Kameny mají různou barvu a tvary a vytvářejí zvláštní atmosféru.

SALDUS (jižní Kurzemsko, 123 km jižně od Rigy)

Město (10 000 obyvatel) známé medem a keramickými výrobky. Leží ve středu Kurzemska a je zajímavé zejména pro toho, kdo hledá místa, kde se narodili nebo pracovali významné lotyšské osobnosti. Za návštěvu stojí i zdejší kostel, zbytky hradu Kalnséta s romantickým parkem nebo muzeem J. Rozentálse. Jezero Ciecere v blízkosti města s ostrůvkem uprostřed je opředeno legendami a stejně jako ostatní okolní jezera uprostřed lesa je pokryto lekníny; rostou tu další zajímavé rostliny a hnízdí tu ptáci.

Okolí: Ezere (30 km jižně) na hranici s Litvou. Jsou zde pozůstatky velkého hradu obklopeného parkem. Zajímavý je historický mlýn, ve kterém byla v roce 1945 podepsána kapitulace německých jednotek, v tzv. Kurzemském kotli (Kurzemes katls).

SIGULDA (Vidzemko, 58 km východně od Rigy)

Město (11 000 obyvatel) na strmých březích Gauji; díky své poloze v nádherném přírodním prostředí a památkám v nejbližším okolí je už dlouho oblíbeným cílem turistů. Pro svoje krásy je oblast nazývána Lotyšské Švýcarsko.

V roce 1207 byl na břehu Gauji vystavěn řádem mečových rytířů dřevěný hrad, který byl pozděni přestavěn na kamenný a stal se svědkem mnoha válek. Do 90. let 19. století byla Sigulda bezvýznamným venkovským městečkem. Po vybudování železnice se stala módním letoviskem obyvatel Rigy a v roce 1928 městem. Zachovaly se zbytky kamenného hradu, na jejichž vnitřním dvoře je umístěno pódium pro kulturní akce. Vedle hradu stojí tzv. Nový zámek (obr.), původní sídlo knížete Kropotkina, dnes sídlo městského zastupitelstva.

Odtud se dá procházkou dojít k jeskyni Pétera, útočišti kmenů ugrofinských Livů, kteří zde žili před příchodem rytířských řádů, a na vyhlídku Kalns. Na severní straně řeky blízko mostu jsou zbytky hradu Krimulda z let 1255-73, který byl zničen během polsko-švédské války v letech 1600-1629. Vedle těchto ruin byl v 19. století postaven zámek, ve kterém je dnes nemocnice. Ze Siguldy sem vede lanovka, nabízející krásné výhledy do údolí Gauji. Nad silnicí vedou cesty kolem několika jeskyní. Nejzajímavější jeskyně v Lotyšsku Gútmaňala, na jejíž stěnách se zachovalo mnoho nápisů; nejstarší pochází ze 16. století. Voda vytékající z jeskyní je léčivá a odstraňuje vrásky na obličeji. K jeskyni se váže následující legenda: Livský velkokníže Rindaugas obvinil svou ženu z nevěry a nechal ji uvěznit na příkrém břehu Gauji. Její slzy se proměnily v potok a ten vytvořil jeskyni Gútmaňala.

V horní části údolí nad jeskyněmi vede cesta s několika pěknými vyhlídkami, na konci stojí jedna z nejvýznamějších památek oblasti – biskupský hrad Turaida z roku 1214, zničený zásahem blesku v 18. století. Dnes je z velké části opraven a je v něm umístěno muzeum. Expozice začínají vykopávkami a památkami na národy Baltů a Livů, umístěnými ve strážních domcích. Následuje prohlídka hradu, seznámení s hospodářským životem v turaidském panství, prohlídka dřevěného kostela postaveného v roce 1750. Končí se v Parku lidové písně, kde byla v roce 1985 odkryta Hora dain (dainy – staré lidové písně) se sochami Indulise Rankise na počest 150. výročí narození známého sběratele lotyšských dain a spisovatele Krišjánise Baronse (1835-1923), který prožil v Turaidě poslední léto svého života.

V areálu je pod dvěma lipami místo, kam přicházejí novomanželé položit své svatební kytice a vzdát tak čest turaidské růži. Legenda o ní vychází ze skutečného příběhu z 18. století vyprávějícího o lásce Viktora a dívky Maiji, která věrnost svému milovanému zaplatila životem. Ze 42 metrů vysoké hradební věže je překrásný výhled na město a údolí řeky Gauji. Hrad je otevřen v létě 9,30-18 h, v zimě 10-17 h.

Sigulda je také význmným střediskem zimních sportů. Kromě podmínek pro sjezdové lyžování tu najdeme jednu z mála bobových drah na světě. Areál je přímo ve městě, je možné si prohlédnout dráhu také zhora ap rojet se na sportovním bobu (1. října až 1. března) nebo na letním bobu s kolečky (1. května až 30. září). Projíždky se konají v So a Ne, kdy nejsou sánkařské nebo bobové závody, cena v roce 1998 byla 3 laty. Zážitek z prohlídky i jízdy je vyjímečný – dráha začíná v 6. poschodí budovy postavené na vysokém kopci a končí po mnoha zatáčkách v hlubokém údolí.

SKRÍVERI (Vidzemsko, 80 km východně od Rigy)

Malebné místo (4 500 obyvatel) nedaleko řeky Daugavy je bohaté na turistické zajímavosti. Hlavním cílem je Dendrologický park u Daugavy v centru dřívějšího panství Skríveri západně od města. Dendrárium o rozloze 6 ha patří k nejstarším v Evropě. 11 různých turistických cest spojuje nejvýznamější a nejkrásnější místa, z nichž mnohá jsou dosud nedotčená civilizací. Ve městě žil lotyšský prozaik, dramatik a literární vědec Andrejs Upíts (1877-1970) a napsal zde svá nejvýznamější díla.

Okolí: Lielvárde (25 km západně); už v dávných časech osídlené místo. Stejně jako v ostatních místech na březích Daugavy zde žilo a tvořilo mnoho významných osobností. Zdejší muzeum je věnováno zdejšímu rodákovi, básníkovi Andrejsi Pumpursovi (1841-1902), který byl autorem lotyšského hrdinného eposu Láčplésis, vydného roku 1888, a významným činitelem lotyšského národního obrození. Postavy a témata z eposu znázorňují dřevěné sochy v okolním parku (obr.). Podle legendy se právě zde konal rozhodující zápas mezi národním hrdinou Láčplésisem a Černým rytířem. V parku na soutoku řek Rumbiňa a Daugava jsou zbytky hradu. V blízkosti stojí luteránský kostel. Lielvárde má dnes 6 500 obyvatel.

TALSI (Severní Kurzemsko, 100 km západně od Rigy)

Město (13 000 obyvatel) na 9 pahorcích a u 2 jezer je považováno za jedno z nejkrásnějších lotyšských měst. Někdy je také nazýváno “srdcem severního Kurzemska”. První známá zmínka o městě pochází z roku 1231. Tenkrát zde stál hrad a středověké město, centrum státu Kuronců. Odehrálo se tu mnoho válek s livonským řádem. Městská práva obdrželo Talsi až roku 1917. Dnes je turistickým a kulturním centrem oblasti. Má pěší zóny, umožňují poznat Staré město s památkami, na jednom z pahorků stojí protestantský kostel z 16. století. Působil zde pastor K. Amenda (1774-1836), blízký přítel Beethovena a také učitel Mozartových dětí.

Ve městě stojí zámek – letní sídlo barona Firkse z konce 19. století (v lesoparku). Zámek je dobře restaurován a je součástí Vlastivědného a umělecké muzea, které ukazuje tragickou historii soužití Livů a Kuronců a ekonomický a kulturní život v oblasti. Otevřeno je denně mimo Po, 11-17 hodin; Mílenbaha 19. Kromě stálých expozic se tu konají různé výstavy, zejména s historickou tématikou. Dalším muzeem ve městě je Muzeum zemědělské techniky se sbírkou starého zemědělského náčiní a navíc se sbírkou historických radiopříjímačů a kamer. Otevřeno Po-Pá, 9-12 a 13-17 h.; Celtnieku 11.

Nejhezčí ukázkou staré architektury je ulice Lielá. V celém městě jsou postaveny památníky na historické události.

Okolí: Dundaga (30 km severozápadně). Městečko leží v nádherné přírodě na břehu řeky Pádce. Hrad livonského řádu byl postaven ve 13. století. Zdejší panství bývalo největší v Lotyšsku. Hrad plnil obrannou funkci, později byly na vnitřním nádvoří dostavěny 3 dvoupatrové bloky. V 19. století zde žila místní šlechta a vybudovala v zámku krásný lesopark. Kostel byl postaven roku 1776, kostelní věž v roce 1887. Romantické městečko je opředeno legendami.

Roja leží u Rižského zálivu (45 km severně). V letech 1869 až 1902 zde působila námořní škola. Dnes je tu zřízeno Rybářské muzeum (Selgas 33) otevřené Út-So, 11-17 h. Roja je jedním z nejvýznamějších rybářských přístavů země.

Valdemárpils (20 km severně) na břehu jezera Sasmaka. Až do roku 1926 se jmenovala Sasmaka. Na začátku 17. stoetí zde byla vesnička obchodníků a řemeslníků. Po velké morové nákaze město zchátralo. Opět začalo rozkvétat na začátku 20. století. Zámek v parku byl postaven roku 1886. Kostel pochází ze 17. století a byl opraven roku 1847. V části Priednieki je Lesní muzeum.

TUKUMS (Zemgalsko, 50 km západně od Rigy)

Město na hranicích 2 historických území – Kuronska a Zemgalska na březích řeky Slocene. Historických knihách se o něm poprvé píše v roce 1445, v roce 1778 obdrželo městská práva a znak – tři štíhlé jedle na zeleném vrcholku. Nejstarší budovou ve městě byl hrad livonského řádu vystavěný v letech 1299 až 1306. Zbytek jeho původní zdi lze vidět na náměstí Brívíbas 18, kde je i v pozdější hradní věži umístěno muzeum se sbírkami z historie z oblasti. Z nejvyššího místa Tukumsu Milzkalne se dojde do panského dvora Schlockembeck, ve kterém je umístěno muzem výstavby silnic a koňských povozů (otevřeno denně 9-17 h.). Modernější je opravený klasicistický panský dům Durbe stojící v parku s rotundou a kamenným mostem přes strž (ulice M. Parka, otevřeno Út – So, 10-17 h., v Ne 11-16 h.)

Okolí: 25 km jižně leží Jaunpils, v jehož staré části stojí zámek Jaunpils (obr.), jediná zachovalá livonská pevnost (původně ze 13. století).Hrad byl později přestavěn a dnes je v něm vlastivědné muzeum a výstavní sál (otevřeno denně 9-16 h.) V blízkosti zámku stojí luteránský kostel z r. 1592.

72 km západně v Jaunmokas stojí v kurzemských kopcích záek postavený v roce 1901 v okázalém novogotickém stylu. je v něm muzeum lesnictví a výstava umní (otevřeno St-So 9-18 hodin).

15 km severně v Abšúciems je autokemping v blízkosti pláže; ideální místo k odpočinku uprostřed krásné přírody. Konají se tu soutěže v plážovém volejbalu pro který tu jsou ideální podmínky.

VALMIERA (Vidzemsko, 110 km severovýchodně od Rigy)

Město je důležitou silniční křižovatkou severovýchdní části země, protéká jím jedna z nejkrásnějších řek Lotyšska Gauia a začíná zde národní park Gauia. O pojmenování města existuje mnoho verzí. Jméno se v historii několikrát měnilo (Valdemara, Volmarija, Volmera, Voldmara a Voldemarsburga).

V kronikách bylo město poprvé uvedeno až v roce 1322, ale kamenný hrad a kostel byly založeny livonským řádem už v roce 1273 na nejvyšším břehu Gauiy. Ve 14.-16. století patřila Valmiera do Hansy. Během livonské války (1559-1583) byla zničena a padla do rukou Polska. Během polsko-švédské války byla poničena ještě více. To se několikrát opakovalo – zničení a znovuvybudování města. Každá tato doba však měla vliv na vývoj a vzhled města. V roce 1790 byla ve Valmieře otevřena první škola, v letech 1839-49 zde učitele vychovával učitelský seminář. Další škola pro lotyšské učitele tu existovala v letech 1902-1917. V roce 1854 zde vyšly jedny z prvních lotyšských novin. V březnu 1917 ve Valmieře vidzemští delegáti vyslovili požadavek na sjednocení všech lotyšských obalstí do jednoho státu. V roce 1919 bylo založeno první divadlo, které je činné dodnes.

Nejvýznamnější památkou ve Valmieře je luteránský kostel sv. Simona z let 1283-87, který je jednou z nejstarších lotyšských kamenných budov. Stylově jsou zde smíchány románské a gotické prvky; lze vystoupit na věž s vyhlídkou do okolí města. Zajímavá je návštěva parku poblíž jezera Dzirnavu, v kterém jsou rozmístěny sochy. Ve městě je vlastivědné muzeum na ulici Bruňieku 3, otevřeno denně mimo Po 10-17 h.

Zejména mezi dvěma světovými válkami byla Valmiera známá jako město sportovních chodců. Velkými hvězdami své doby byli A. Deirens a R. Zvirgzdiňš, A. Bubenko získal na OH v Berlíně v roce 1936 stříbrnou medaili. Pýchou města je Jánis Daliňš, který dosáhl největší úspěchy: na OH 1932 v Los Angeles stříbro, v roce 1934 mistr Evropy, 6 krát držel světový rekord. Také dnes se obyvatelé Valmiery věnují nejrůznějším sportům.

Okolí: Smiltene (49 km východně). Nízké domy a množství zeleně ladí s krajinou, která zde tvoří pahorkatinu. Okolí města je bohaté na lesy a jezera. Město bylo už od dávných časů důležitou křižovatkou cest. V roce 1370 zde rižský biskup založil hrad a město se dále rozvíjelo. Během severské války v roce 1702 byly hrad a okolí zcela zničeny ruskou armádou. Dnešní město vzniklo v roce 1895, byla postavena nemocnice a vodní elektrárna, v roce 1920 dostalo Smiletene městská práva.

Jezero Burtnieku (22 km severozápadně) je 4. největší v Lotyšsku. Městečko Burtnieku na jeho jižním břehu je známé svým hřebčínem (jezdecký sport). Je zde možné navštívit také původní zámek z 19. století. Západním směrem na Matíši poblíž řeky Briede je v Briedes krogs výstava koňských postrojů. Kolem vesnice lze projet koňským potahem.

Mazsalaca (36 km severozápadně) na břehu řeky Salaca se zámkem Valtenbergos z roku 1780. Začíná zde cesta ke Skaňais kalnsu (Zvučný vrch) na ulici Parka. Doporučujeme ji absolvovat pěšky, protože jen tak lze vychutnat krásné okolí a tradiční dřevěné sochy, které ji lemují.

VENTSPILS (severní Kurzemsko, 180 km západně od Rigy)

Město (44 700 obyvatel) leží při ústí řeky Venty do Baltského moře. Až do roku 1917 se jmenovalo Windau. Už od dávných dob tu je přístav, který díky příznivé poloze a klimatickým podmínkám v zimě nezamrzá. Dějiny města začínají v roce 1290, kdy zde byl založen hrad. Okolo hradu postupně vznikla ves, která dostala roku 1378 městská práva. Od 14. do 16. století bylo členem Hansy. Největší rozkvět prožilo v 17. století během existence kuronského vévodství. Z přístavu vyjížděly lodě do celého světa. V těchto dobách se budoval přístav: mola a loděnice, ve kterých bylo postupně postaveno 40 válečných a 80 obchodních lodí.

Zdejší řezbáři vyzdobili svými díly mnoho interiérů zámků a kostelů v celém Kuronsku. Dnes je Ventspils největším a nejvýznamějším lotyšským přístavem. Jeho čisté pláže lemované lesem jsou vyhledávány jako místa odpočinku. Návštěvu zasluhuje zdejší skanzen přímořského rybolovu, kde lze vidět domky rybářů, jejich čluny a další předměty. Je zde také větrný mlýn a ukázka úzkorozchodné železnice. Na lodi můžeme plout po řece Ventě až k jejímu ústí do moře.

Staré město je architektonickou památkou. Hrad, ve kterém bylo od roku 1827 až do 50. let 20. století vězení, se pomalu opravuje. Radnice byla postavena v 19. století. Klasicistický luteránský kostel je z roku 1835. V kostele jsou 3 obrazy namalované J. L. Eginkem v letech 1835-37. Bludný kámen z řeky Venty je památníkem námořníků a rybářů, kteří zahynuli na moři. Ve městě je Muzeum dějin a umění na ulici Akmeňu 3.

Okolí: Jezero Usma (55 km jihovýchodně) je páté největší jezero v Lotyšsku. Vtéká do něho 10 řek, ale vytéká jen jedna. Největší hloubka je přes 27 m. Na jezeře je 7 ostrovů, z nichž jeden jménem Moricsala byl vyhlášen roku 1912 přírodní rezervací.

One Response to “Turistické zajímavosti”

Leave a Reply

Lotyšská republika

Lotyšsko se znovu osamostatnilo od Sovětského svazu v roce 1991. Nachází se na pobřeží Baltského moře jako rovinatá země s velkými lesy, které zásobují stavebnictví a papírenský průmysl dřevem. Jeho příroda je bohatá na volně žijící druhy zvěře. Lotyšsko vyrábí i spotřební zboží, textilní výrobky a stroje. Země přitahuje turisty z celé Evropy.

Z etnického hlediska tvoří obyvatelstvo na 59% Lotyši a 29% Rusové, přičemž více než třetina lidí žije v hlavním městě Riga. Riga, založená v roce 1201, je s počtem obyvatel 730 000 největším městem všech tří baltských států. Její Socha svobody je díky své výšce 43 metrů jedním z nejvyšších monumentů v Evropě.